T. A. Baťa: Myslím, že Češi toho dokázali opravdu hodně
Pravnuk zakladatele slavné obuvnické značky Thomas Archer Baťa se s námi podělil o zajímavosti o sobě i o svém pradědečkovi. Jaký má postoj k tradicím, co si myslí o českém řemeslu a co by popřál naší zemi do dalších 100 let? To vše se dozvíte v našem rozhovoru.
Zdroj: Nadace Tomáše Bati
Letos slavíme 100 let od založení Československa. Myslíte si, že jako národ můžeme být pyšní na to, co jsme v posledních 100 letech dokázali?
Určitě ano. Je neuvěřitelné, kolik se toho za posledních 100 let událo. Myslím, že Češi toho dokázali opravdu hodně, zejména v umění, vědě a sportu. Doufejme, že podobné úspěchy budou mít i české firmy. To je teď na řadě, spoléháme na vás a vaši generaci.
Váš marketingový tým je velmi rozmanitý, co se týká národností. Můžete říci, že Češi mají nějaké specifické vlastnosti, které souvisí s českou mentalitou?
Neřekl bych, že existuje nějaká specifická česká mentalita. Určitě existují trendy. Kdybych k sobě postavil skupinku Italů a skupinku Čechů, ta česká bude z počátku mnohem tišší a plašší. 60 % našeho týmu tvoří Češi a jsou to různí lidé, někteří z nich jsou tišší, jiní zase velmi sebevědomí. Jedna věc, která je ale všechny spojuje, je zvědavost. A to je také to, proč je zaměstnáváme. Jsou-li lidé zvědaví, chtějí se učit a mohou dělat věci lépe.
Když mluvíme o zvědavosti, jsem také trochu zvědavý. Jaký je Váš postoj k tradicím? Ctíte některé české tradice?
Na jednu stranu jsem příznivcem internacionalismu a věřím, že by nacionalismus neměl být brán jako výmluva k tomu, abychom se vyčleňovali, na druhou stranu si myslím, že je ctít tradice je velmi obohacující. Co se týče českých tradic, vždy jíme u štědrovečerní večeře rybu. Je to tradice, kterou jsme převzali od mých prarodičů. Tradicí pro mě také bývala návštěva Zlína. Jezdili jsme tam s prarodiči každé léto a trávili čas na moravském venkově.
Povíte nám něco o svém pradědečkovi (Tomáši Baťovi), co téměř nikdo neví?
O pradědečkovi toho bylo již hodně řečeno. Abych řekl pravdu, sám nevím, co z toho je pravda a co ne. Pro mě je nejinspirativnější jeho vytrvalost. Když během první světové války přijel do Vídně získat kontrakt na vojenské boty pro armádu, nejdřív ho ani nepřijali. Nechtěli jednat s nikým, kdo nemluvil německy. Tak tam prostě dva dny seděl a čekal, dokud ho konečně nepustili dovnitř. Mysleli si, že je chce nějak podvést, protože jim boty nabízel za trojnásobně nižší cenu, než běžně platili, nemohli to pochopit. Nakonec obchod uzavřeli a pokračování už všichni známe.
Často máme strach být vytrvalí. Bojíme se odmítnutí. Ale právě vytrvalí lidé jsou ti, kteří mohou něco dokázat. A z toho bychom se měli poučit. Většina příběhů o mém pradědečkovi, ale také o mém dědečkovi je právě o tom, jak byli vytrvalí a stále zkoušeli něco nového, i když obvykle neuspěli napoprvé.
Myslíte si, že české řemeslo stále žije? Ruční výroba i průmysl obecně.
Myslím, že tradiční ruční výroba tu bude vždy. Ale nejdůležitější otázkou je, jak udělat tyto výrobky relevantní pro moderní generaci. Například sklo. Jak moc je český sklářský průmysl ve 21. století relevantní? Před sto lety bylo české sklo slavné po celém světě. Dnes ztrácí svou hodnotu, protože se za tu dobu příliš nezměnilo.
Myslíte si, že silný příběh a inovace jsou pro značku důležité? Aby zvládla soupeřit s levnějšími konkurenty nebo dovozem z Číny?
Ano. V první řadě je to produkt. Potřebujete produkt, který je odlišný a inovativní. S produktem, který mohou ostatní napodobit a vyrobit levněji, to bude těžké. Druhou věcí je jedinečná konzistence provedení - každý produkt musí mít svou jasnou specifikaci. A do třetice je to, jak jste zmínil, značka. Ta musí být schopna prezentovat příběh, který je jedinečný a který je blízký cílové skupině.
Vím, že vy se specializujete na ruční výrobu. Dokážete vyprávět jedinečný příběh, máte zajímavý produkt a jste konzistentní - to jsou první kroky, které vás mohou dostat daleko. Procestoval jsem velkou část světa a co mě mile překvapilo, že na seznamu míst, kam se lidé z celého světa chtějí podívat, je Česká republika velmi vysoko. To je fantastické. Myslím, že víte, jak tuto příležitost využít. Do Česka přijíždí nebo chce přijet několik milionů lidí z celého světa a vy jim můžete ukázat úžasnou škálu jedinečných produktů, které nikde jinde neseženou.
Říká se, že módní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí. Myslíte si, že je to pro spotřebitele důležité téma a že je to něco, co se dá změnit?
Celý módní průmysl se musí změnit. On se mění, ale příliš pomalu. V módním průmyslu vzniká příliš mnoho odpadu a celá spotřeba neustále roste. Vyhozené oblečení obvykle končí na skládce nebo se spálí. Získávání materiálů i samotný proces výroby mají obrovský ekologický dopad. Šetřeme materiály, energií, recyklujme a doufejme, že ze strany spotřebitelů bude přibývat podnětů ke změně. Nemyslím si, že by se průmysl sám od sebe změnil, je k tomu potřeba tlak spotřebitelů.
Kolik párů bot vlastníte?
Boty jsou moje vášeň. Mám jich opravdu mnoho. Kdykoliv vyrobíme nový model bot, chci je vyzkoušet. A netýká se to pouze našich bot, často kupuji boty také na cestách nebo na doporučení známých. Když někdo řekne “tohle jsou ty nejlepší boty, které jsem si kdy koupil”, musím je prostě vyzkoušet. Takže mám pravděpodobně pár set párů bot. Je to součást mé práce. Když jsem byl malý, měl jsem jedny boty, ve kterých jsem hrál fotbal i chodil do školy. Takže to není něco, s čím se narodíte. Ale jak jsem starší a pracuji v oboru, bot si cením. Chápu, co se za takovým párem bot skrývá, láska, práce a to, jak je tento produkt složitý, i když je levný.
Je něco, co byste popřál nebo poradil naší zemi do dalších 100 let?
Myslím, že se země musí stát globálním občanem. Nejen ekonomicky, ale i duševně. A najít si své místo v globalizovaném světě. Není to snadný úkol, bude velmi obtížné jej vyřešit a mnozí lidé nebudou souhlasit. Před sto lety byla země založena na obrovské jednotě, která vznikla při oddělení od rakouské nadvlády. Tato země byla velmi otevřená, zvala lidi z celého světa, aby sem přijeli studovat.
Je to otázka identity, kdo chceme být, co bude v budoucnu znamenat být Čechem, čím chceme být ve světě známí. Jsou to otázky, které musí být zodpovězeny v mysli národa a politici podle nich musí jednat. V byznyse je nazýváme “hodnoty”, pro zemi je to to samé.
