Kšandy, šle, šráky, kšíry – kde se vzaly a jaký název je správný?
Kde vzaly šle své jméno?
Šle, kšandy, šráky, tráky, kšíry… Sami jsme byli v BeWooden překvapení, kolik názvů pro tento doplněk existuje a jsme si jisti, že nás stále ještě nenapadly všechny. Byli jsme zvědaví, proč tomu tak je a jak jednotlivá jména vznikaly, a tak jsme trochu zapátrali. Dalo by se říct, že název šle má ze všech jmenovaných nejlepší pověst, možná pro svou neutrální zvukovou podobu, přesto většina z nich pravděpodobně nemá svůj původ v Česku a s dovolením jsme si je převzali nejen z němčiny, ale třeba i slovenštiny, odkud máme tráky, původně pás k trakaři.
Co mají společné je fakt, že všechny svým původním významem vyjadřují popruhy. Slovo Siele, ze kterého jsme si udělali šle, dokonce svého času znamenalo koňský postroj či řemen. Výraz Shande znamenající popruh jsme si zase okořenili zněním našich kšír, až vznikla kšanda. Je tady ale také teorie, že kšandy jsme si vytvořili bez pomoci německých sousedů a pro své komické znění kšír s expresivní příponou -anda podle vzoru sranda nakonec vznikla kšanda.
Speciální místo v šatníku gentlamana
Šle, nebo je-li libo lidověji - kšandy, mají v dnešním světě módy speciální místo. Prosadit se pro ně ale nebylo lehké, jelikož jim opasek neustále šlapal na paty. I přes svou složitou historii se dnes pro svou neotřelost těší velké oblibě nejen mezi pravými gentlemany, ale i blogery napříč celým světem. Kde se ale tento unikátní doplněk vůbec vzal? A kde vzaly svůj název?
Příběh šlí začíná už v 18. století, kdy muži nosívali pruhy látky jednoduše připevněny ke knoflíkům přišitým na kalhotách. V této době byl tento dnes již velmi oblíbený a stylový doplněk stále ještě považován za spodní prádlo a za žádnou cenu neměl jít vidět.
Stačilo pár desítek let a z obyčejného pruhu látky se stala kvalitní kůže, tvíd či dokonce hedvábí. A tak ve dvacátých letech 19. století vznikly v rukou britského designéra Alberta Thurstona kšandy tak, jak je známe dnes. Gentlemani této doby vlastně ani neměli moc na výběr. Móda přinesla kalhoty s vysokým pasem a tehdejší pásky už zkrátka přestávaly stačit. Kšandy se tedy staly nezbytností každého muže. Od té doby se jméno Alberta Thurstona stalo synonymem pro zaručenou kvalitu ve světě pánských doplňků a osudem pro jeho jedinečné šle bylo, aby je po následující dvě století, tedy až dodnes, nosívali králové, knížata, prezidenti i podnikatelé napříč celým světem.
High-wasted kalhotům odzvonilo
Zlom pro kšandy nastal ve dvacátém století. Trend high-wasted kalhot pomalu vyprchával, a tak se stávaly pomalu ale jistě nepotřebné. Osudným se pro ně stala první světová válka. To už muži na šle postupně zapomínali nejen kvůli vojenským uniformám, ale i díky přetrvávajícímu pohledu na tento pánský doplněk jakožto na část oděvu, která by za žádnou cenu neměla být vidět.
Tím pro kšandy začala éra do dnes nekončícího vývoje a z čistě praktické funkce se začaly pomalu ale jistě těšit i z funkce dekorativní. Do svého šatníku si je začaly dokonce přivlastňovat i ženy pro odlišení se a jako způsob protestu proti zaběhnutým společenským konvencím. Jako tehdy už velmi netradiční doplněk se tak staly atraktivní i pro módní časopisy jak v Evropě, tak v Americe a kšandy tak již od osmdesátých let nadobro ve světě módy zakotvily se statusem smyslného a unikátního detailu.
Dnes mají největší oblibu ve Spojených státech a Británii, kde na typický gentlemanský styl nedávají dopustit, v ostatních zemích se dá stále ještě potkat s názorem, že jsou kšandy velice staromódní. Čím dál více se ale objevují na blozích po celém světě, sloužící jako fashion statement, nošené čistě jen přes košili, bez saka a s motýlkem či kravatou, dodávajíc outfitu neotřelý šmrnc a eleganci.
Který název si vyberete už necháme na vás. Nicméně jsme ale více než rádi, že žádný z názvů nezůstal jen u svého původního významu a my se tak i dnes můžeme těšit z klasického stylu pravých gentlemanů.
Sdílej ho s přáteli
